Titulní strana · O plemeni · O Italském chrtíku

O Italském chrtíku

Nejmenší ze všech chrtů je chován jako společenský pes už tisíce let.
Díky obrazům, rytinám a sochám z dob nejstarších civilizací víme, že tito psi byli oblíbení už ve starověkém Egyptě (kde je šlechtici někdy nechávali i mumifikovat) a později i v Řecku a Římě. Pravděpodobně jde o jedno z nejstarších plemen, které vzniklo výhradně jako společenské. Vzniklo snad selekcí z větších forem chrtů, kteří už nemohli být používáni k lovu, a získalo si velikou prestiž jako ozdoba domácností.

V 15. století se italští chrtíci objevují na malbách významných umělců, třeba Jana van Eycka a Hanse Memlinga. Ve Velké Británii se dostali do míłdy v dobách stuartovských a tudorovských a na počátku 19. století byla jejich obliba tak obrovská, že soupeřili o postavení nejpopulárnějšího psího mazlíčka i s maltézáčky a king charles španěly.

Panovníci často podléhali kouzlu těchto jemných a elegantních psíků. Italské chrtíky (kteří jsou vlastně egyptští, ale do Evropy přišli přes Itálii) vlastnil například Karel I. Anglický, královny Anna i Viktorie, Borgiové a další. Nemluvě o jednom africkém panovníkovi Lobengulovi, který se do nich zamiloval tak, že za jednoho vyměnil dvě stě krav.

Móda a vysoký společenský kredit bohužel vedly k progresivní miniaturizaci, která plemeno vážně ohrožovala. S neustálým zmenšováním se objevovalo víc a víc jedinců chatrného zdraví. Plemenu téměř hrozilo vyhynutí, ale ke konci viktoriánské doby, kolem roku 1890, je zachránila skupina chovatelů, díky nimž se psi vrátili k původní, silnější podobě. Dnes už jde zase o psy, pod jejichž křehkým zevnějškem se skrývá nemalá energie a odolnost. Psi chovaní v členských zemích FCI se v drobnostech (především ve zbarvení) mohou lišit od psů chovaných v Anglii a USA, ale vcelku jde o plemeno, které si za více než dva tisíce let existence podivuhodně udrželo svůj stálý typ.

Italští chrtíci mají milou povahu, jsou dobromyslní, velice fixovaní na pána, někdy ale i odtažití a vždy milující pohodlí. Sem tam jim chvíli trvá, než někoho poctí svým přátelstvím, ale když se tak stane, jsou to zcela ideální společenští psi pro městské prostředí. Proto je poněkud překvapivé, že dnes nejsou mnohem oblíbenější a rozšířenější.

Z knihy PSI od Desmonda Morrise, vydal BB/Art v roce 2004
Překlad Richard Podaný