Titulní strana · O plemeni

O Italském chrtíku

Nejmenší ze všech chrtů je chován jako společenský pes už tisíce let.
Díky obrazům, rytinám a sochám z dob nejstarších civilizací víme, že tito psi byli oblíbení už ve starověkém Egyptě (kde je šlechtici někdy nechávali i mumifikovat) a později i v Řecku a Římě. Pravděpodobně jde o jedno z nejstarších plemen, které vzniklo výhradně jako společenské. Vzniklo snad selekcí z větších forem chrtů, kteří už nemohli být používáni k lovu, a získalo si velikou prestiž jako ozdoba domácností.

V 15. století se italští chrtíci objevují na malbách významných umělců, třeba Jana van Eycka a Hanse Memlinga. Ve Velké Británii se dostali do míłdy v dobách stuartovských a tudorovských a na počátku 19. století byla jejich obliba tak obrovská, že soupeřili o postavení nejpopulárnějšího psího mazlíčka i s maltézáčky a king charles španěly.

Panovníci často podléhali kouzlu těchto jemných a elegantních psíků. Italské chrtíky (kteří jsou vlastně egyptští, ale do Evropy přišli přes Itálii) vlastnil například Karel I. Anglický, královny Anna i Viktorie, Borgiové a další. Nemluvě o jednom africkém panovníkovi Lobengulovi, který se do nich zamiloval tak, že za jednoho vyměnil dvě stě krav.

Móda a vysoký společenský kredit bohužel vedly k progresivní miniaturizaci, která plemeno vážně ohrožovala. S neustálým zmenšováním se objevovalo víc a víc jedinců chatrného zdraví. Plemenu téměř hrozilo vyhynutí, ale ke konci viktoriánské doby, kolem roku 1890, je zachránila skupina chovatelů, díky nimž se psi vrátili k původní, silnější podobě. Dnes už jde zase o psy, pod jejichž křehkým zevnějškem se skrývá nemalá energie a odolnost. Psi chovaní v členských zemích FCI se v drobnostech (především ve zbarvení) mohou lišit od psů chovaných v Anglii a USA, ale vcelku jde o plemeno, které si za více než dva tisíce let existence podivuhodně udrželo svůj stálý typ.

Italští chrtíci mají milou povahu, jsou dobromyslní, velice fixovaní na pána, někdy ale i odtažití a vždy milující pohodlí. Sem tam jim chvíli trvá, než někoho poctí svým přátelstvím, ale když se tak stane, jsou to zcela ideální společenští psi pro městské prostředí. Proto je poněkud překvapivé, že dnes nejsou mnohem oblíbenější a rozšířenější.

Z knihy PSI od Desmonda Morrise, vydal BB/Art v roce 2004
Překlad Richard Podaný

Standard italského chrtíka (FCI č. 200)


FCI - Standard č. 200 / 17.12.2015

překlad: Ing. Hana Petrusová

ITALSKÝ CHRTÍK

(Piccolo Levriero Italiano)

ZEMĚ PŮVODU: Itálie

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO STANDARDU:13. 11. 2015

POUŽITÍ: Dostihový pes

KLASIFIKACE FCI: Skupina 10 Chrti.

Sekce 3 Krátkosrstí chrti.

Bez pracovní zkoušky.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Italský chrtík pochází z malých plemen chrtů, kteří žili na dvorech faraonů již ve starém Egyptě. Do Itálie se toto plemeno se dostalo v pátém století před naším letopočtem přes Laconii (Řecko), kde je jeho chov doložen řadou vyobrazení na vázách a nádobách na nápoje. Svého největšího rozšíření se dočkalo v dobách renesance na dvorech šlechty. Italské chrtíky nezřídka nacházíme na malbách největších italských a evropských mistrů.

CELKOVÝ VZHLED: Štíhlý; kvadratický. Přestože je malé velikosti, je dokonalou miniaturou chrta a modelem uhlazenosti a elegance. Můžeme ho popsat jako vzor půvabu a noblesy.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: Délka těla odpovídá kohoutkové výšce nebo je o něco menší. Délka mozkovny je polovina celkové délky hlavy. Délka hlavy může dosahovat až 40% kohoutkové výšky.

POVAHA / TEMPERAMENT: Živý, přítulný, poslušný.

HLAVA: Protáhlá, úzká.

MOZKOVNA:

Lebka: Plochá, podélné osy mozkovny a tlamy rovnoběžné. Délka mozkovny se rovná polovině celkové délky hlavy, která je po stranách mírně zaoblená. Pod očima je dobře modelovaná. Svaly na hlavě nesmějí být příliš výrazné. Nápadné nadočnicové oblouky. Nepříliš výrazný týlní hrbol. Jen mírně vyznačená čelní rýha.

Stop: Jen velmi mírně patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: Tmavá, přednostně černá s dobře otevřenými nozdrami.

Tlama: Zužující se.

Pysky: Tenké a dobře přiléhající, s okraji velmi tmavě pigmentovanými.

Čelisti/Zuby: Čelisti protáhlé s řezáky dobře postavenými do oblouku, v poměru k velikosti psa silnými. Zuby zdravé a kompletní, kolmo vsazené do čelistí; nůžkový skus.

Líce: Ploché.

Oči: Velké, okrouhlé a výrazné, směřující kupředu, nepříliš hluboko posazené, ani nevystupující. Duhovka tmavá, okraje víček pigmentované.

Uši: Nasazené velmi vysoko, malé, s jemnou chrupavkou. Složené a nesené dozadu na týlu hlavy a horní částí krku. Při vzbuzené pozornosti psa se ucho při kořeni vztyčí a boltec se stáčí vodorovně do stran, což je poloha často označovaná jako „motýlí“ ucho nebo „ucho do vrtule“.

KRK: Šíje mírně klenutá, od kohoutku je krk výrazně oddělený. Spodní linie krku je mírně vypouklá. Krk je stejně dlouhý jako hlava, kuželovitý, dobře osvalený. Kůže jemná, bez laloku.

TRUP: Délka trupu odpovídá kohoutkové výšce nebo je o něco menší.

Horní linie: Rovný profil s mírně klenutou bederní partií. Zakřivení beder plynule přechází do zádi.

Kohoutek: Dobře vyjádřený s vrcholy lopatek postavenými blízko u sebe.

Hřbet: Rovný, dobře osvalený.

Bedra: Mírně klenutá.

Záď: Velmi šikmá, široká a svalnatá.

Hrudník: Úzký, pevný, ale elegantně modelovaný s mírně klenutými žebry. Hluboký, dosahující k loktům.

Spodní linie a břicho: Poměrně krátký a výrazný oblouk prsní kosti přechází bez přerušení do břicha.

OCAS: Nízko nasazený; již u kořene jemný, ke špičce se postupně zužuje. V první polovině rovný, nízko nesený, ve druhé polovině zahnutý. Natažený by měl dosahovat vrcholu hlezna. Pokrytý krátkou srstí.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: V celé délce rovné a svislé, suché osvalení.

Lopatky: Mírně šikmé s dobře vyvinutými, dlouhými, suchými a výraznými svaly.

Nadloktí: Mají velmi otevřený úhel mezi lopatkou a pažní kostí, jsou rovnoběžná s podélnou osou trupu. Nadloktí jsou mírně delší než lopatky.

Lokty: Nevybočené ani nevbočené.

Předloktí: Rovná, plochá a suchá, jemná stavba kostí; zcela svislá jak při pohledu zepředu, tak ze strany. Dobře patrná rýha od zápěstních kloubů k loktům. Délka končetiny mezi podložkou a loktem poněkud přesahuje délku mezi loktem a kohoutkem.

Nadprstí: Suchá, při pohledu ze strany mírně šikmá.

Přední tlapky: Téměř oválného tvaru, malé, s klenutými a dobře sevřenými prsty. Polštářky nepříliš objemné, pigmentované. Drápy černé nebo tmavé podle barvy srsti nebo tlapky, na níž je přípustný bílý znak.

PÁNEVNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: Dobře zaúhlené. Při pohledu zezadu v celé délce rovné a rovnoběžné.

Stehna: Dlouhá, suchá, ne příliš objemná, s velmi výrazným osvalením.

Kolena: Pevná, silná.

Bérce: Velmi šikmé, jemná stavba kostí a dobře vyjádřenou rýhou mezi svaly lýtka. Mírně delší než stehna.

Nárty: Při pohledu zezadu musí být rovnoběžné.

Zadní tlapky: Méně oválné než přední, klenuté a sevřené prsty; polštářky nepříliš objemné a drápy pigmentované jako u předních tlapek.

CHODY / POHYB: Pružný, harmonický, klus prostorný s mírně vyšší akcí. To znamená, že se hrudní končetiny musejí dobře pohybovat kupředu s mírně zvednutým a ohnutým zápěstím. Rychlý cval se silným odrazem.

KŮŽE: Jemná a na celém těle dobře přilehlá s výjimkou loktů, kde je poněkud volnější.

OSRSTĚNÍ

SRST: Srst je na celém těle krátká, hedvábná a jemná, bez sebemenšího náznaku praporců.

BARVA: Jednobarevná černá, šedá a izabelová (světle žlutavá, béžová) ve všech možných odstínech. Bílá se toleruje pouze na hrudi a tlapkách.

VELIKOST A HMOTNOST:

Výška v kohoutku: Psi i feny od 32 do 38 cm.

Hmotnost: Psi i feny: nejvýše 5 kg

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků by měla být považována za vadu, a vážnost, s níž je posuzována, by měla být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa.

  • Trvalý mimochod.

  • Vysoký „hackney“ chod.

  • Plochý chod s krátkým krokem.

VYLUČUJÍCÍ VADY:

  • Agresivita nebo přehnaná bázlivost.

  • Každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo psychické abnormality musí být diskvalifikován.

  • Výrazně sbíhavé nebo rozbíhavé osy mozkovny a tlamy.

  • Nosní houba zcela nebo částečně nepigmentovaná.

  • Hřbet nosu klenutý nebo prohnutý.

  • Podkus nebo předkus

  • Skvrnité nebo bílé oči; celková depigmentace okrajů očních víček.

  • Ocas nesený nad hřbetem; vrozená nebo získaná ztráta či zkrácení ocasu.

  • Vícebarevná srst; bílá mimo na hrudi a tlapkách, jak je uvedeno výše.

  • Velikost pod 32 cm nebo nad 38 cm – u psů i u fen.

Pozn.:

  • Psi (samci) musejí mít dvě normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.

  • Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno mohou být použiti k chovu.