Titulní strana · Članky · Naše poznatky · Italští chrtíci a dostihy

Italští chrtíci a dostihy

Trochu z historie....
Italských chrtíků na dostizích mnoho vidět není, ale přesto se vždy najde pár nadšenců, kteří se této sympatické činnosti věnují.
Navíc jsou dnes hodně rozvinuté i coursingy, které před lety bývaly zcela sporadické, takže možností sportovat s chrtíkem je mnohem víc, než když jsem já s chrtíky začínala. Ráda bych zavzpomínala na své dostihové zkušenosti z dob před více než 15-20 lety. Dnes mně už kvůli velkému pracovnímu vypětí a časté účasti na výstavách na dostihy čas nějak nezbývá, ale třeba se jednou ještě k tomuto zábavnému psímu sportu vrátím. V 80. letech existovaly jen dvě stálé dostihové dráhy – v Kolíně a v Lednici. V Mladé Boleslavi se dráha připravovala až těsně před dostihy –a to nejdříve na místě nynější stálé dráhy a později, když se začal stavět dnešní areál na Krásné louce, na místě velkého parkoviště za viaduktem. Běhalo se ještě v Lysé nad Labem na koňském závodišti a ve Zbůchu u Plzně na sportovním stadionu a také zde se dráhy vždy postavily před dostihy.
Účast byla docela překvapivá, minimálně okolo stovky chrtů, častěji kolem 130 i 160!
Chrtíci se objevovali sice pravidelně, ale bývali tak tři. Za svou dostihovou éru jsem zažila jen 2 plné běhy chrtíků (tedy 6), ale o tom později.
Protože bývalo přihlášeno jen pár chrtíků, běhal se vždy mix (tedy psi i feny dohromady). Zprvu se běhalo na časy, na dva nominační běhy a do finále šlo šest psů s nejlepšími časy, postupně se začalo běhat na pořadí, tedy tzv. UICL systémem, jak byl tehdy nazýván.
Nejúspěšnějšími dostihovými chrtíky 80. let a začátku 90. let byli psi z chovatelské stanice pro Štěstí paní Zakouřilové.
Její světle písková fenka Accanita pro Štěstí (Anguillo Bullit x Bionda Bullit) po mnoho let vládla dostihovým oválům a předala tyto své schopnosti i svým četným potomkům (Borgia, Cinderella, Darling, Damian, Dark Dancer, která se uplatnila ve Francii v chovu de Shirkan, Gabriela, Honey). Zvlášť se musím zmínit o její dceři jménem Fata pro Štěstí, majitelky paní Höfflerové. Otcem Faty byl francouzský pes Benji de Shirkan, také velmi rychlý a spolehlivý běžec, jenž byl zapůjčen manželům Zakouřilovým, získal u nás titul Mistr ČSSR a byl několikrát použit i do chovu. Fata podávala na dráze fenomenální výkony. Byla neuvěřitelně rychlá, a to i přes komplikovanou zlomeninu přední nohy, a spolehlivě vyhrávala.
Kromě klanu pro Štěstí v té době běhali i další chrtíci, kteří nebyli z chovů zaměřených na běhání. Například Befana Ir-It (Flam z Kopfsteinu x Belleza Bullit) nebo můj první pes Dino Ali-Ven (Ceasar Dixon x Benita Skara), který získal titul Mistra ČSSR 1986 a Dostihového vítěze roku 1987. Dobře běhal i z Itálie importovaný pes Rossano Vertragus, který však bohužel pro svou velkou výšku nebyl uchovněn. Podle mě to byla velká škoda, protože chov chrtíků zde měl velice omezenou základnu a byl by se tehdy spíše vyrovnal s přerostlým psem, než se psy špatného typu.
Na začátku devadesátých let se na dostihových drahách objevuje Bastian Avo-Retrak (po dalším zapůjčeném francouzském velkém psovi Tigre Noir du Manoir des Ombreuses a Darling pro Štěstí), který se stal významným chovným psem stanice of Sussex pana Kocourka a dobýval první vítězství. Začal běhat i můj Birichino des Trois Pyramides (Vindhauses Marco x Angelina du Manoir des Ombreuses). Byly mu už čtyři roky, když jsem s ním udělala licenci, předtím jsme hojně jezdili po výstavách a vlastně jsem čekala, až Biri dokončí titul Interšampion.
Birichino běhal jen asi dvě sezóny a ještě ne úplné, pamatuju si ale na jeho dva veliké úspěchy. První byl v Lednici na Grand Prix v červenci v roce 1991, kde bylo přihlášeno 11 chrtíků, tedy počet na italáčky nevídaný. Tři byli z Rakouska (jeden pes a dvě feny), šest psů de Shirkan paní Diacquenod z Francie (3 psi a 3 feny), za Čechy běžel Bastian pana Kocourka a můj Birichino. Běželi tehdy odděleně feny a psi. Psů bylo šest, tedy boxy byly plné! Favoritem měl být Eros de Shirkan, který téhož roku získal titul Mistra Evropy, a také rychlý Bastian Avo-Retrak. Birichino nebyl v té době příliš zkušený, nedávno teprve získal dostihovou licenci. Při rozběhu se otočil se v boxech, hrozně ztratil a vybíhal jako poslední, přesto svou rychlostí dohnal ostatní a doběhl druhý, první byl Bastian, třetí Eros. Pro finále už jsem byla poučena. Biriho jsem dala do boxů až posledního, zabouchla dvířka, mříž už letěla nahoru a Biri vyrazil jako první. Bez problémů si udržel náskok a vletěl do cíle jaké vítěz. Za ním skončil Eros, Bastian doběhl až pátý. Byla jsem samozřejmě nesmírně šťastná. Vyhráli jsme velkou krásnou vázu se známým znakem lednického minaretu. Dodnes mi připomíná ty krásné chvíle a milovaného Birichina.
Biri se tentýž rok na podzim zaskvěl i ve Francii na dostihu před speciální klubovou výstavou francouzského klubu. Tehdy tam bylo vystavováno přes 100 chrtíků!
Na dostizích byly sestaveny dva běhy chrtíků a z nich postupovalo šest do finále. Dostihový ovál se nám zdál úžasný. Dráha byla písková s nekonečným zajícem. Tehdy u nás byla návnada vedena přes kladky a před každým během se musela natáhnout v protisměru, žádná nekonečná návnada neexistovala. Birichino si oba běhy užil. Zvítězil v prvním běhu i ve finále a Evropského mistra Erose za sebou hladce nechal o dobrých 10 metrů! Hned jsme byli zajímavými exoty – dva mladí Východoevropané ve starém otřískaném autě (měli jsme 13 let starou Dacii) a navíc s francouzským psem z výhradně výstavní linie. Des Trois Pyramides totiž na dostihy nikdy nejezdili, jen vyhrávali na výstavách. Naopak chov de Shirkan byl spolehlivou zárukou dostihového vítězství. A teď se ukázalo, že to nemusí být vždy pravda.
Ono se totiž nedá zaručit, že dostihoví rodiče dají zase dostihové šampiony. Samozřejmě že dispozice k běhání by se z dostihového spojení měly objevit, ale nelze je garantovat. Tak se někdy stane, že si někdo bere štěňátko po super běhavých psech, ale ono v dospělosti na dráze stávkuje. A stejně tak se často přihodí, že pejsek ze špičkového výstavního spojení, jehož předkové nikdy dostihový ovál neviděli, podávají fantastické dostihové výkony. I pro tuto neodhadnutelnost vloh a zájmu o dostihy nesouhlasím, aby podmínkou chovnosti bylo absolvování běhů (ostatně před lety se tato podmínka zrušila i u plemen chrtů, která se na drahách objevují ve velkém). Pokud někdo chce se svým chrtíkem běhat, myslím, že více než pídění se jen po zaručeném dostihovém spojení, je důležité rozvíjet zájem mladého psíka o návnadu – hrát si s ním, brát ho na dostihy, aby viděl a vnímal atmosféru, pustit ho na rovince a podobně.
Návody, jak na to, poradí zkušenější harcovníci dostihů. Možností je dnes mnohem víc než kdysi, máme krásné stálé dostihové dráhy, příležitost podívat se k sousedům (třeba do Rakouska), a to je dobře!
Hlavní je, abyste vy i váš chrtík byli sehranou dvojkou, dávali si navzájem lásku a nenudili se spolu!

Helena Podaná, červenec 2007